Sedmý nebe

Příběh je rozprostřen do dlouhého období pětadvaceti let i velkého prostoru - dějištěm je nejprve kraj Chaco na severu Argentiny, potom se přesouvá do metropole Mexika. Formálně je vyprávěním v první osobě k nepřítomnému posluchači, ústřední postavou je bezejmenný emigrant, který v době vojenské diktatury v rodné Argentině žije v mexickém exilu. -Intimní- linie příběhu začíná v jeho dětství, kdy jako třináctiletý měl ve zvyku špehovat studentku Auroru, žijící u nich na bytě. Trauma a zároveň touha, které si z těchto zážitků odnáší, ho provázejí po další život, Aurora je pro něj věčným cílem, k němuž se upíná. Po dvaceti letech se s ní v emigraci skutečně setká - a jejich sblížení, ač na jedné straně jakoby nutné, se obrací v překvapivě -relativizující- zkušenost, kdy vstup do toužebně očekávaného -sedmého nebe- není snad přímo zklamáním, ale vyznívá jako zpochybnění. Vyprávění odbočuje k drobným -postranním- příběhům, kde zejména vzpomínky na dospívání kombinují humor a melancholii. Postupně sílí téma emigrace, které se nakonec stává zásadním motivem myšlení a konání vypravěče, v konečném důsledku i jeho rozčarování a frustrace.