Poslední plavba - Případ Kryštof Kolumbus

Zůstane velkým historickým paradoxem, že Nový svět, ačkoli ho objevil ve službách španělských Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus, byl nazván Amerikou, a to podle Ameriga Vespucciho; tento Flo-renťan přistál u břehů příští Venezuely až poté, kdy Kolumbus 12. října 1492 spatřil bahamský ostrov, jejž pojmenoval San Salvador. Kolumbův život, -plný grandiózních činů-, jakož i -omylů a zlo-činů-, byl ovšem na paradoxy bohatý. K těm neméně příznačným patří skutečnost, že geniální navigátor, zároveň špatný vůdce i di-plomat a první porobitel amerických indiánů, sice hledal západní námořní cestu do Asie, a když už měl -druhou stranu-, tedy Tichý oceán, nadosah, nevydal se tam, kde se kýžené obzory otevíraly. A není paradoxní, že byl po návratu z první výpravy triumfálně při-jat, zahrnut královskou přízní a ověnčen tituly i přísliby značného jmění, zatímco po čtvrté, poslední cestě ho stihlo opovržení a smrt v osamění? Nejeví se jako nesmyslné, že stanul na karibských ost-rovech a jihoamerickém i středoamerickém území, a až do svého skonu tvrdil, že pobýval v Indii a Číně? Mimořádný život, mimo-řádná kniha! Skvěle napsaná literatura faktu mapuje nejen Kolum-bovy objevitelské činy, jeho soukromí a dobové souvislosti, včetně současného kolumbovského výzkumu, ale dává nahlédnout i do věčného sváru mezi lidským umem a tvořivostí na jedné straně a touhou po moci a majetku na straně druhé.